14 Zase u Potomacku,

Publikováno : 2019-02-06 18:04:39
Kategorie : Amerika

Přes zimní měsíce není na palubě moc dobrá nálada. Muzea jsou zavřená, počasí studené.

Protože  prezidentu Trumpovi nechtěli poslanci schválit peníze na financování stavby zdi mezi Mexikem a USA, byly zablokovány peníze pro financování státní správy. Období trvalo víc než měsíc. Spoustu lidí se dostalo do velikých finančních problémů. Lidi, kteří chtějí v Americe uspět, se zadluží financováním studií, Když peníze splatí, berou si půjčky na bydlení a doufají, že budou zdrávi do té doby, než si vytvoří finanční polštář na zdravotní péči, která je s vyšším věkem přirozeně nákladnější. Výpadek platu, jak nám řekli i konkrétní sousedé, je velký problém. Při dohadech o státní rozpočet komentovala předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi Trumpovo rozladění, že jde o výbuchy dětského vzteku, že jako matka 5 dětí a babička 9 to bezpečně pozná. Na Trumpa nakonec platila mateřská moudrost, kdy Pelosi pohrozila Trumpovi, že když bude trvat na  stavbě zdi, nedovolí mu ze své pozice vystoupit s bilančním projevem a vyžádá jej pouze v písemné formě. Což pro kluka, co se chce předvíst před ostatníma klukama a holkama, je moc nepříjemný. 

Než Trump přestal financovat státní administrativu, navštívil jsem několik muzeí. Muzeum moderního umění Hirshhorn Museum je uspořádané do prstence. Po obvodu jsou ve třech patrech výstavy, uprostřed je venkovní atrium.

Američtí autoři jsou zde akční, syroví. Je tu i několik podle jména japonských autorů. Neustále se utvrzuji, jak je americká kultura mladá. Americké umění, které je tu vystavené, je působivé, ale jako by to byl jen prvotní vjem. Kusy látky mohou být rozpraskaná vysušená hlína, nebo příliš silná vrstva barvy, působivá skladba barev, ale není tam nic, co vás nutí se dotknout, pocítit materiál, pocit, že to, co tu je, nás spojuje s minulostí, je historie vesmíru, historie lidstva, národa, rodu. Americká gastronomie je mizerná. Neobcházíme luxusní restaurace, ale to, co jsme občas ochutnali, je bída. Američané umí připravit maso a ogrilovat ho. Burger v běžném bufetu mi nepřijde moc lákavý. Každopádně doporučuji mít po požití na trase záchod. Já měl cestou McDonald, tam nebyli uzamykatelné záchody, ale doběh jsem ještě do Starbucksu. Ten bufet se jmenoval Chilliburger. Mají slušnou pizzu, jsou tu oblíbené lasagne, salát caesar. Nejlepší burger jsme měli v srbské restauraci. Pak mi přijde, že v těch malých pivovárcích se snaží dát vám k dobrému pivu dobré jídlo. V jihoamerických bufetech dávaj hodně čerstvé zeleniny. Jsou tu i evropské restaurace. Ale vždy se přizpůsobují americké poptávce. Všichni maj burgery, sendviče a přeslazené zákusky. Ve Washingtonu je spoustu etiopských restaurací. Kafe mají všude dobré. I na benzínkách mají výrazně lepší kafe než u nás. Rád se procházím s velkým kelímkem kávy s víčkem po městě, nebo vozím kávu ve stojanu v autě. Moc mi tu chybí klasická evropská kavárna ve starém zděném domě, kde vám přinesou kávu v porcelánovém šálku a nabídnou zákusek, který chutná podle surovin ze kterých je vyroben. Dominantní chuť amerického zákusku, ať už je vyroben z čehokoliv, je cukr. Je ho tam tolik, že ostatní chutě spolehlivě přebije. Z pečiva jsme si oblíbili bagely. Jsou různé, dělají se naslano i nasladko. Do USA přivezli bagely polští židé. Cheesecake  pravděpodobně pochází taky z polského serniku. V Evropě jsem měl lepší cheesecake než v Americe. Ale žádný se nevyrovná sernikům, které pečou v Polsku. Brownies je taky lepší v Evropě než v USA. V USA je přeslazený a střed, který má být krémový, je navíc ještě gumový, jakoby v tom byla žvejkačka. V New Yorku mají být lepší restaurace. Vyhlášené jsou taky sendviče v Philadelphii. Jako jsou mladé americké dějiny je mladá i americká gastronomie. Jako když někdo mladý začne vařit. Může mít třeba i dobré nápady, ale není tam ta historie, to předání. A tak je to i v umění. Díla japonských umělců mají nápad, ale krom nápadu je tam i něco víc. V muzeu jsou třeba velkoformátové fotografie hladiny moře a oblohy od japonského autora. Dvě plochy oddělené linií. Ale kromě toho, že to jsou dvě plochy, které mají různou strukturu a odstíny. Jsou obrazy zároveň meditativní. Kde končí obzor, odkud žene vítr vodu? Jsem sám v nekonečném prostoru? Co přichází z minulých časů? Jak změní vzduch strukturu vody, a promění-li se obloha, jak se změní barva a lesk vody? Je obzor obrazem nicotnosti bytí nebo je i ono nekonečné?

V Galerii výtvarného umění National Gallery of Art jsou vystaveny i ta nejslavnější díla nejslavnějších umělců. Zajímá mě hlavně, co neznám. V galerii se smí fotit, fotím si díla, která mě osloví.

U některých obrazů stojí malíř se stojanem a plátnem a maluje repliku. Malovat se smí jen vybraný obraz. Předpokládám, že malíř si žádá o povolení obraz malovat a je z uchazečů vybrán.

Nemám rád módu. I umění podléhá módním trendům. Společnost je stádová. Někdo, dnes se móda řídí byznysem, zavelí, že trend je takový a takový, a všichni se podle toho oblíkaj. Na střední škole mi bylo jedno, jestli čtu nové číslo časopisu nebo to staré, článek byl buď zajímavý, a nebo nebyl. Žena se má oblékat tak, jak jí to sluší, a ne podle toho, co zrovna někdo řekne, že je trendy. Buďto ženský šaty slušej, seděj, dobře se jí nosí, a nebo ne. Ale že někdo je mimo, protože má na sobě žluté triko s nápisem, zatímco tento rok se nosí bledě modré s obrázkem, tak to je prdlý. Když mám rád nějaké oblečení, nebo věc, nosím ho tak dlouho, až se začne trhat. Protože mi dobře sloužilo, nechám jej dožít až do konce. Ale koupit si nový už roztrhaný tričko to je blbost. Stejně je podstatný umělec ten, co nenaplňuje umělecký styl, ale hledá sám sebe a způsob, jak se vyjádřit. A to, že ho lze někam zařadit, je čistě jenom dáno dobou ve které žije. Nebo tím, že měl následovníky, napodobitele. A pak je tu řemeslo a to samo o sobě, pakliže je dobré, může přesahovat do umění jenom tím předáním. Ale stejně tak velké umění může vytvořit naprostý laik bez řemesla, malé dítě, ale nelze to předem předvídat.

V DC je krásné muzeum Asijského umění Arthur M. Sackler Gallery. Američané ho mají rádi. Říká se, že páví místnost je nejkrásnější místnost v USA.

Vymaloval ji nejslavnější americký malíř. Je tam hodně japonské a korejské keramiky. Já mám muzeum nejradši z Washingtonských muzeí a galerií.

Na konci ledna jsme zas popojeli k Potomacku. Na západním okraji Washingtonu je zábavní areál Glen Echo. Byl vybudován na počest zakladatelky amerického červeného kříže na místě původního lazaretu. Bohužel jsme nevěděli, že většina atrakcí se otvírá až na konci jara. Zrovna končilo představení v dětském divadle. Připomíná to skromnější Holešovické výstaviště. Jsou zde venkovní i kryté sály. Taková obyčejná kavárna-bufet, kde si dáváme kávu a čaj. V areálu jsou keramické a sklářské dílny, kde se pořádají kurzy. V jednom domečku je malířský ateliér. Navštívili jsme místnost s akvárii. Jsou celkem malé, ale vidíte tu místní ryby, můžete si na některé sáhnout, stejně tak na kraby. V jednom akváriu mají mořské koníky. Je to neuvěřitelné zvíře. Vypadá strašně zranitelně, má takovej přiblblej výraz a pomaloučku si plave, někdy se o něco zachytí ocasem. Zajímalo by mě, jestli tento živočich má v přírodě ještě jinou úlohu, nebo jde o čistě estetickou záležitost.

Z Glen Echa jsme popojeli k Potomacku. Za 18 dolarů si Jonáš koupil prut. Zkoušíme rybařit. Našli jsme si na řece ostrůvek, na který jsme přelezli přes kamenitý brod. Z kraje jsme museli přejít přes naplavené kmeny.

V této části byli kondoři, nebyli nijak plaší, a tak jsme se mohli přiblížit na malou vzdálenost.

Druhý konec ostrova byl přívětivější, byli tam velké balvany.

Minulí týden hráli v rádiu My Fatherland od Bedřicha Smetany. Mám pocit, že rozumím tomu, proč se Japoncům líbí Janáček a Smetana. Není to okázalé. Snaha zachycením něčeho docela prostého zachytit podstatu. Už mi je tu pobyt dlouhý. Stýská se mi po domově. Americká krajina je krásná svou rozlohou, proměnlivostí. Dravci, kteří krouží na obloze, jakoby zachycovali rozlehlost prostoru. Krajina je divoká. Dosud se nenechala člověkem zničit, podmanit. Naproti tomu česká krajina se rozehrává v malém měřítku, je malebná, komorní. Člověk ji zabydlel a uzpůsobil svým potřebám. V Menzelově filmu to bylo hezky řečeno: To není krajina, to je zahrádka.

Přidat komentář

 (s http://)