21 New York 2

Bydlíme v Brooklynu. Hodně domů v Brooklynu vypadá takhle. Řadové domy, v suterénu sklep. Po schodech se jde do přízemního podlaží, pak je patro a podkroví. V okolí bydlí většinou Afroameričani. Je tu několik kostelů.

Byt je prostorný. Paní domácí je Afroameričanka. Vypadá unaveně, má takový pomačkaný obličej, neprojevuje emoce. Je vstřícná, nechala nám jeden pokoj navíc. Zděný dům má dřevěné příčky. Dřevěné schody vržou a trochu se rozpadají. Z jedné strany je výhled do ulice, z protější do dvora, kde jsou zahrádky. Trochu to v domě smrdí, není tam moc nádobí, to bývá častý problém, asi se moc nepočítá, že budou návštěvníci vařit.

Motivační nápis na zdi vídáme často: "Vždycky si udělej čas na něco, co ti udělá radost."

Za rohem parkují mimořádně dlouhé limuzíny. Večer se v ulicích shlukují party Afroameričanů. Na ulici se pít nesmí, tak tu nejsou opilci. Ale běžně je v ulici cítit marihuana, to je i v D.C.

Staré stanice metra jsou velmi skromné. Vstup do metra z ulice snadno přehlédnete. Vedou tam obyčejné úzké schody z ulice.

Ráno jedem do parku The High Line. Je to stará vysloužilá železniční trať, kterou nedávno přestavěli na vyvýšenou promenádu městem s parkovou úpravou. Výsadba odpovídá floře, která obvykle roste kolem tratí. Jsou tam hezké lavičky a jiné prvky. Je odsud hezký výhled na pulzující město, přitom jste v klidové zóně.

U vstupu do parku je Chelsea Market. Původně rozlehlá stará fabrika byla přestavěna na tržiště. Většinou nám to tam přijde dražší, takové snobské. Ruční výrobky tam úplně nejsou, ale tváří se tak, aby mohli stát víc peněz. Našli jsme si tam i občerstvení pro sebe. Poseděli jsme v kavárně u dobrých dortů. Nebyly přeslazené a byly velké, tak  jsme si dali ve dvojici jeden mrkvový a jeden čokoládový. Pak mě zaujala Japonská restaurace. Dali jsme si tam polévku miso a poprvé jsme ochutnali ústřice. Dávaj si je tady lidi na baru, podobně jako, když jdete na panáka.

Místa je ve městě málo a aut příliš. V některých parkovištích parkují auta nad sebou v kovových výtazích.

Sem by se hodil náš Miloš. U takovéto instalace by u nás hrozilo, že ulice bude uzavřena, probíhali by kontroly, zda někdo nenese obří červené trenýrky na znak toho, že česká státní vyznamenání ztratila váhu a česká státnost denodenně ztrácí důstojnost pod vlivem notorického alkoholika Miloše Z. a jeho dvorního šaška Ovčáčka Jé. Umím si představit pana Ovčáčka, jakou má radost, když ze své pozice může beztrestně urážet ty úspěšnější a hezčí, kteří žijí se ženami, po kterých on vždycky jen toužil, a kterým oprávněně připadal nějakej divnej.

Když jsem pořizovaL následující fotku myslel jsem si, že na sgrafitu je Andy Warhol. Teď, když se dívám s odstupem, tak si myslím, že to asi není on.  V DC jsem dlouho nemohl narazit na obraz Andyho Warhola, až v National Gallery of Art něco měli, V New Yorku mají také něco v Museum of Modern Art. V Pittsburghu, kde vyrůstal má velkou expozici, A taky v Medzilaborcích, odkud přišla jeho rodina do USA. V obchodech se stále prodávají Campbelovy konzery. Jednu jsem si v DC z piety koupil. Je to neuvěřitelně hnusný. Po sametové revoluci vycházelo spousty zajímavých knih. Koupil jsem si útlou brožurku Andyho citací Andy Warhol od A do Z. Pamatuji si vyznění jednoho citátu: New York je nejkrásnější za deště, Paříž je nejkrásnější, když prší.... protože chodíte sami ulicí ve svém světě pod deštníkem. Knížku jsem půjčil kamarádce. Nevrátila mi jí s tím že je pro ní natolik důležitá, že když nesežene jiný výtisk, nemůže mi jí vrátit. Po revoluci bylo po Praze spoustu klubů, spoustu lidí hrálo v nějaké kapele, v každém druhém sklepě byl rockový klub. Pili jsme alkohol a věděli, že dobudeme svět. Praha byla tvůrčí město v rozletu. Všude byla cítit vzájemnost a chuť do života. Československo byla země, k níž se obracel svět. Starší generace se snažila podnikat, využít příležitost. Agent Bureš, krycí jméno Babiš, nebo tak nějak, opustil státní pozici  na zahraničním obchodě a jal se podnikat. Využil svých kontaktů, dokázal komunikovat s mafiánskými bossy Mrázkem a Pitrem. Spolupracoval s předními politiky ČSSD i ODS, ovlivňoval tvorbu zákonů ve prospěch vlastního byznysu. Koupil jsem si taky knížku od Ultra Violet Má léta s Andy Warholem. The Factory, kterou Andy Warhol poskytl spřízněným umělcům, už je zbouraná.

Na druhém konci The High Line je nový koncertní sál s posuvnou střechou, která prostor rozšiřuje

a nová rozhledna inspirovaná pláství.

Lenka s dětmi čeká ve frontě na rozhlednu, já spěchám do Museum of Modern Art.

Procházím kolem starých mrakodrapů postavených ve stylu Art Deco. Na fotce je reliéf nad vstupem do Rockefellerova Centra.

Náměstí Times Square je stále plné lidí a neonů.

Carnegie Hall

Chvíli zevlujeme v Central Parku.

Mezi Central Parkem a Times Sguare našel Jonáš Taco s dobrým hodnocení. Je tam velká fronta. Taco je dobré. Všude i na ulici je hodně lidí, tak není, kde si ho v klidu sníst.

Tmavá úzká ulička vedle Wall Street.

Wall Street

Metrem se vracíme do Brooklynu. V parku jsou k plotu přivázaná tři bicykly. Každému chybí zadní kolo, to přivázané nabylo. Večeříme zbytky včerejší číny, porce byly opravdu velké.

Vedle Brooklynského mostu je historický kolotoč.

Jízda stojí 2 dolary, tak nasedat a jedéém.

Jdeme už v plné polní, protože v  15:49 nám jede autobus do Washingtonu DC. Znovu přecházíme přes Brooklynský most.

Ve spěchu procházíme náplavku při řece Hudson.

Po smrti Andyho Warhola natočil Lou Reed desku se spoluhráčem z Velvet Underground Johnem Calem věnovanou Andy Warholovi.(Mimochodem myslím že název revoluce se kapelou inspiroval. Václav Havel měl rád Lou Reeda, později se z nich stali přátelé.) Na desce Lou Reed urovnává spor, který s Warholem měli, a loučí se s přítelem.