1 Ahoj, naši noví sousedé

Publikováno : 2018-08-24 05:42:22
Kategorie : Amerika

Dva dny před odjezdem je ještě všude binec a nervozita. Několikaměsíční přípravy spějí ke svému finále.

"To není můj pokoj" říká Anička do objektivu fotoaparátu a ukazuje svůj pokojíček, který už je vzorně naklizen.

Poslední den odvážíme děti k dědovi.  Vstáváme v noci. V Hostivicích vyzvedáváme děti. Přendaváme kufry do dědova Jeepu a vyrážíme na letiště. Po 3/4 hodiny letu dorážíme do Frankfurtu. Ve Frankfurtu čekáme 5 hodin na další let. Na přepážkách je hodně Indů. Mají roztomilý přízvuk.

V letadle do Washingtonu sedíme hned za business třídou. Vždy, když jim nesou občerstvení, zkontrolují, zda je pečlivě zatažený závěs, aby nás méně movité, zbytečně nedráždili. Občerstvení je v pohodě, chodí často. Dal jsem si 2 piva. Rakouskou Stellu a slušný Americký Ale. Do této doby cesta rychle ubíhá a kupodivu mi přijde docela zábavná. Leč po 4 hodinách letu zatemní a následující čas se vleče. Těším se na další občerstvení. Dobrá káva, sendvič a jdeme na přistání. Klesáme zprudka, dosedáme na ranvej Dulleského letiště. Je tu horko, ale hodně zeleně. Letiště je velkoryse rozcamrané do prostoru. Nastává další krize, 3 hodinová fronta na odbavení. V personálu je hodně černochů. Černošské ženy mají pečlivě načesané velkolepé účesy. Jsou hezky oblečené. Překypují energií. Dostat se s nimi do křížku, vygradují na Vás ten svůj mohutný gospel. Už máme i kufry. Vyrážíme na shuttle. Je to něco mezi taxíkem a autobusem. Dodávka, která rozváží několik lidí na různá místa. Řidič naložil příruční kufr tak, že z auta trčí kolečka. Přemýšlím, jestli je urazí, až bude zavírat zadní dveře, nebo kufr z auta dřív vypadne. Možná bych si měl stoupnout pod něj, abych padající kufr zachytil. Pozdě, už je na silnici. Možná je to dobře,aspoň kufry líp přerovná. Říkám to Lence, ta se vyděsí, měla v kufru laptop. Stačila ho koupit těsně před odjezdem s velkým vypětím sil. První cestující vystupují v Bethesdě. To je čtvrť, kde žijí bohatí právníci. Jsou tu hezké velké domy obklopené vzrostlými stromy s rozkvetlými keři a květinami. Lenka si nechala vyndat kufr, aby zkontrolovala laptop. Je v pořádku.

Zastavujeme před naším dočasným bydlištěm. Hezký menší dům v anglickém stylu. Trochu zanedbaný, ale velmi příjemný. Už se stmívá. Z protějšího okna se ozve tenoučký, pronikavý hlásek: "Ahoj naši nový sousedé.

Když jsme připravovali cestu, prohlížel jsem si na mapě místa, která by se mi líbilo navštívit. Poslouchal jsem u toho New Orleans blues. To mělo asi vliv na to, že jsem často vyhledával obrázky z Louisiany. Řeku Mississippi, deltu Mississippi ve chvíli, kdy se zdlouhavě vlévá do moře. Louisiana je bývalá francouzská kolonie. Někomu se do těch močálů nechtělo, a tak sem byli odsunuti společenští vyděděnci. A aby si zpestřili život, tak zpívali blues. Od srdce, protože na žádnou pózu tu nebyl prostor. To je moje oblíbená novější vrze New Orleans blues: (kvůli autorským právům nefunguje video, alespoň tady v USA, tak přidávám odkaz:) https://www.youtube.com/watch?v=x-qv87vXQzo