19 Chickahominy River, Jamestawn, Williamsburg

Večer před cestou do Virginie jsem jel nakoupit do Shoppers. Když jsem se snažil na parkovišti zaparkovat, všiml jsem si, že vedle auta, kde chci zaparkovat, stojí Jihoameričan s plamenometem, z něhož šlehá asi půlmetrový plamen. Snažil se nahřát zdeformovaný blatník vozu. Vedle vozu stála velká palice. Přeparkovávám radši o kus dál. Když se vracím z obchodu, promáčklý plech je už vrácený do původního stavu. Muž omývá opravené místo. O kus dál už na něj gestikuluje chlap ve starší Toyotě. Pouliční klempíř se jde podívat, kde je co třeba opravit.

Jedem brzy ráno, kempujeme při řece Chickahominy. Název je shodný s názvem kmene, který okolí řeky obýval. Stavíme stan, občerstvujeme se, jedeme si půjčit loď. Velká kovová pramice s motorem nás stojí necelých 60 dolarů. Půjčujeme si ji v poledne, do setmění máme loď vrátit.

V levé budově je půjčovna, napravo restaurace.

Motor má velký výkon. Loď jede rychle. Jonáš chytá ryby, já si občas taky půjčím prut. Za lov ryb se nic neplatí.

Z vody trčí malé plovoucí hlavičky, vypadají jako periskop, nejdřív jsem si myslel, že to jsou hadi, ale Jonáš mě správně opravil, že v řece plavou vodní želvy.

kemp je méně udržovaný než ty předešlé, ale příjemný.

V noci grilujeme. Na ohništi není rošt, tak poprvé použijeme naší trojnožku. Večeříme burgery a Norimberské klobásky. Jsme blízko železniční tratě. Vlak je dost hlučný, navíc houká. Po desáté jel naštěstí poslední.

Celou noc zpívají ptáci.

Ráno se jdu podívat k řece.

Jonášovi to nedalo, ráno si přivstal a šel chytat ryby z mola.

V neděli jedeme do Jamestownu. Cestou se stavujeme ve Williamsburgu. V letáku píší, že je tu největší skanzen na světě. Williamsburg, býval hlavním městem Virginie. Vstup do expozic je poměrně drahý. 40 dolarů na jednoho dospělého. Když nepůjdeme do interiérů, je vstup volný. To je naše volba, na expozice by beztak nebyl čas. Je to moc hezký, máme krásné počasí. Lidí je v ulicích tak akorát. Veškerý personál je v dobových kostýmech.

Kolem projíždí volské povozy

i kočáry s koňský spřežením. Na tržišti prodávají hezké suvenýry.

Popojíždíme k Jamestownu. Jamestown nás trošku zklamal. V muzeu jsou zpovědi prvních kolonizátorek. Na obřích obrazovkách jsou ženy v dobových kostýmech vyprávějící příběh historické postavy. Měli to holky těžký.

Za vstupní halou je indiánská vesnice postavená podle skutečné indiánské vesnice.

Tři historické lodě. Právě repliky lodí mě zklamaly. Necítil jsem se tam jako ve starých časech, jako v té lodi v Baltimoru. U schodů je kovové zábradlí z trubek, není to úplně autentické.

Nad loděmi je rekonstrukce pevnosti. Na místě, kde se usadili první Angličtí osadníci.

Koupeme se v řece James. O kus dál se řeka James vlévá do zátoky Chesapeake.  Je 7. 4., venku je 25 C, ale voda je studená.

Chtěl jsem se ještě stavit v indiánské rezervaci a navštívit Pamunkey Indian Museum, ale už to nestíháme. 

Vracíme se přes území obývané kmenem Chickahominy. Domy a auta jsou chudší. Mám tu jiný pocit než v jiných místech, kterými projíždíme. Jako bych tu cítil pokoj, smíření, ale možná si to jen namlouvám a vnímám něco, co vnímat chci. Chickahominy nemají svoji rezervaci, původně žili při řece Chickahominy River.

Dnes vlastní několik pozemků mezi Richmondem a Williamsburgem. Byla snaha vymazat kmen z historie. Vláda ve Virginii ničila písemné dokumenty, pálila rodné listy, příslušníci kmene zároveň nesměli studovat na středních a vysokých školách. Ti, co chtěli studovat, museli do Oklahomy. V roce 2018 existenci kmene uznala federální vláda.

Projíždíme kolem indiánského centra. Indiáni mají kmenovou radu, jednou do roka pořádají festival. Věří, že jejich čas ještě přijde.