12 Vánoce

Publikováno : 2018-12-25 22:17:59
Kategorie : Amerika

Jednou týdně chodím do keramické dílny v Rockville. Ch. mě tam nechává zdarma dělat svý věci. Před odjezdem bych tam měl mít malou výstavu z toho co vyrobím. Jednou týdně chodím toulat se po čtvrtích a galeriích Washingtonu. V úterý jsem byl poprvé na jamování v Takoma Station. Vstup je zdarma. Pivo stojí 7 dolarů. Pěkná muzika, v publiku většinou černoši. Hned u první skaldby vlezla na parket vysoká štíhlá holka a začala stepovat. Pak vytáhla kamarády od stolu. Dva bílý kluci, mladičký, takový kultivovaný slušný, kudrnatý, jeden blonďatej, druhej trošku tmavší. Jeden dredatej, vysokej, vyhublej černoch. A černoška, takový mladý, nesmělý kuře. Udělali kruh, jeden z něj vždy vystoupil a stepoval. Ta holka co začala tancovat byla profík. Kudrnatej bloňďáček byl taky dobrej. Ten tmavší se trochu ostýchal. Černoch se snažil, kroutil se, tleskal nohama o zem. Ale byl mimo rytmus, tak to moc pěkná podívaná nebyla. Když přišla řada na mladou černošku, sklopila hlavu a s minimálními pohyby cupitala takřka neslyšně ostatní jí povzbuzovali. Ona se styděla, smála, svítilo jí velké oční bělmo. Černošky, když se stydí nečervenají. Přidal se starý pán černoch, ten stepoval taky dobře. Po pauze stepovali ve čtyřech. Ty dva kudrnáči a dvě holky. Tmavší kudrnáč se rozjel, předváděl se před tou mladičkou černoškou. A ta zas klopila oči do země a tůze tenounce cupitala, když byla na řadě a on stepoval s ní, aby jí pomohl se rozvázat a i ostatní jí povzbuzovali zatím co ona se smála klopila oči a tichounce stepovala. Pozdějc přišli ještě tři holky. Jedna zrzavá, tvářila se tajemně, hrbila se byla mimo rytmus, občas jí to uklouzlo, pak tam byla taková baculka. Ta vlítla rozasmátá na parket. Stepovala si značně po svým, radostně poskakovala, byla svá, dobrá. Ještě s nima byla Etiopijka, nebyla moc hezká, taková šedá myš, moc se netvářila, ale na parketu byla skvělá. Na podiu se střídali muzilkanti. Jednu písničku si přišel zazpívat elegantní urostlý černoch, který před tím postával u baru. Christmas time zpíval. Vypadlo to, že se na to představení dlouho připravoval. Chtěl udělat radost sobě, svým kamarádům a bližním. Když scházel z podia, tleskl si spokojeně s kamarádem. Celou dobu hrál jen basák a bubeník. Začali klasickým jazzem, poslední sestava hrála acid jazz.

Do Takoma Stationu jsem následně začal chodit takřka pravidelně. Někdy mám pocit, že jindy to bylo lepší, ale pak se to rozjede, přijde třeba nový trumpetista, nebo nějakej chlap od baru, řekne, jestli by mu na chvíli pučili klávesy a rozsvítí to. Posledně jsem vzal s sebou celou rodinu. Objednali jsme si kuřecí paličky. Pán co přijel z Koreie, ze Soulu, zazpíval pár procítěných písní od Sinatry. Pak tam byl taky jeden neskutečně usměvavý černoch. Některý muzikanti ho znali, tak ho vytáhli na podium. To byla paráda, stačilo, když jen něco zamručel do mikrofonu. Klávesák se ho ptal, jestli zpívá v kostele. Jsem ředitel kostela, odpověděl. Vypadl jak starej tlustej barokní anděl. Úsměv mu tryskal z očí v ústech měl šalmaje. Když dozpíval, přišel k našemu stolu. Zeptal se jestli jsme taky muzikanti. My řekli, že ne a on ať to někdy zkusíme, že je to zábavné. Dobrácky se přitom na nás chechtal.

Před Štědrým dnem jsme se prošli po Takoma Parku. Prohlídnout si vánoční výzdobu.

Jeleni se potulovali vánočním Takoma Parkem.

Tedle dům má Anička na cestě do školy. Vždycky jsme přemýšleli co všechno bude večer svítit. Všechno svítí.

Rybí trh na břehu Potomacu má svou atmosféru. Od Mollu se k němu dojde nejkratší cestou přímo od Smithsoniova muzea. Šel jsem tam s dětma kopit rybu na vánoční stůl. Říkali, že budou mít i kapra. Chvíli jsme váhali, losos je přecijen lákavější. Jenomže na místě nás zaujal tuňák. Celý stál necelé 4 dolary za libru. Řekl jsem si o nějakého menšího. Vytáhl ho zespoda.

Cestou jsem rybu zkontroloval. Žábry zapáchaly. Vrátili jsme se na stánek. Očuchal jsem ostatní tuńáky. Smrděli taky. Možná je to běžný zápach tuňáků, tuňáka jsem ještě neporcoval. Doma vidím, že je ryba zkažená. Vyrážím ještě do Atlantiku pro čerstvého lososa.

Večer 24.12. jsme pozváni k sousedům na večeři. Oni mají hlavní svátek 25.12., nechtěli jsme odmítnout pozvání. K snídani vánočka. K obědu česká vánoční polévka, jenže z lososa, takže dietní, losos na pánvi, bramborová kaše. Odpoledne přišel Ježíšek. Večer jdeme k sousedům. Donesli jsme řízky, bramborový salát, frgály, kváskový chleba a cukroví. Domácí hostí kuřecím obaleným ve vajíčku, lazaněma. Je to příjemné, každý se obsluhuje sám. Před obědem, pronesla babička řeč, všichni jsme se přitom drželi za ruce. Ona je pastorka. Je to strašně milá dobrosrdečná dáma.  Americké dezerty jsou strašně sladké. Nadávaj na prezidenta. Mají radost, když jim vyprávíme o našem prezidentovy a premiérovi. Potěší je to, mají radost, že v tom nejsou sami.

Na třetí svátek vánoční jsme popojeli do Patuxent Research Refuge, Nakrmit zvířátka. Je tu velká honitba. V lese jsme potkali i krocana. Jako u nás máme bažanty, tak tady jsou v lese krocani.

Na silvestra jsme pozváni k Aniččině spolužačce. Rodiče jsou z Egypta, mají krásný dům. V suterénu je asi 35 dětí, dívají se na pohádku. V prvním podlaží je párty. Celkem je tu přes 70 lidí. Oslava probíhá formou potlucku. To znamená, že hostitel poskytne prostor a hosté donesou občerstvení. Před přípitkem nalila  N. čokoládu do čokoládové fontány. Všude okolo jsou děti, Namáčí ovoce do čokolády kaskádovitě stékající po fontáně, jsou šťastné a zmazané od čokolády. Přípitek je v 22:00, místního času. Nevím podle kterého časového pásma to je, ale pro děti je to dobrý čas. Po přípitku se společnost rozchází.

Přidat komentář

 (s http://)