Cesta do Nového Mexica

Publikováno : 2019-06-12 23:02:19
Kategorie : Amerika

Chtěl jsem děti vyzvednout v pátek po škole a rovnou vyrazit. Úplně se mi to nepodařilo, tak jsem byl nervozní. Cesta bude dlouhá a já chtěl mít něco ujeto už v pátek, abych další dny nemusel jet tolik kilometrů. Chtěl jsem brzy opustit město, protože jsem se bál velké zácpy. Vyjíždíme v 14:30. První 2 hodiny jsme v zácpě, pak to celkem jde.

Přejíždíme Apalačské hory. Už jsem psal, že Apalačské hory jsou úzký horský masiv táhnoucí se ze severu na jih USA. Ale, když je něco úzké dlouhé 2700 km, není ani ten kratší rozměr zanedbatelný. Několik kilometrů projíždíme úsekem mezi oblými zalesněnými kopci. Přejíždíme přes řeku. Pod přemostěním leží město Cumberland. Jsou tam velké cihlové továrny a velké cihlové kostely. Projíždíme Západní Virginií, nocujeme ve státě Ohio. Máme hezké místo na konci kempu. Ráno kolem nás poletují kardinálové kardinalis. Sameček a samička. Sameček je výrazně červený. Mají ho ve znaku sportovní kluby i instituce. Fotka je stažená z internetu. Létali hodně i ve Washingtonu DC, ale v přírodě jsou ptáci vždycky krásnější.

Chci vymodelovat keramického kardinála kardinalis. Vyráběl jsem jen české ptáčky, udělám výjimku.

Druhý den se mi jede dobře, trochu jsem to natáhnul. V kempu bylo poslední místo. V noci je velká bouřka. Hodně prší. V noci za bouřky a deště na nás volá muž z vedlejšího obytného vozu, nabízí nám nocleh v jeho obytném voze. Děkujeme za nabídku, spali jsme už ve větším nečase. Kdyby jsme si to rozmysleli, máme zaklepat. Ráno prší. Rychle balíme. I přes den prší. Stavujeme se na oběd. Cestou mě zaujaly bilboardy řetězce restaurací Cracker Barrel. Spravujeme si mínění o americké kuchyni. Jídlo kolem 10 dolarů. Mají hlavně kuřata, ale i burgery, sekanou. Často si můžete vybrat 3 přílohy, které jsou zahrnuty v ceně jídla. Mají fazolky, zelené lusky, hranolky, šťouchané brambory, kysané zelí, salát.... normální dobrý jídlo, přitom ceny jako v bufetu. Holky si často nechaly zabalit nedojedené jídlo s sebou a měly i na večeři. Voda s ledem se v Americe podává k jídlu běžně zdarma. V kuchyni jsou patrné německé vlivy. Do Oklahomy přišlo na začátku 19. století hodně Němců. Hitler toho chtěl využít ve 2. svět válce. Shromažďoval například informace, kolik žije v USA židovských obyvatel. Po pádu 3. říše se ambice německých obyvatel vytratily. Němci splynuli s americkým obyvatelstvem. Nechtěli být spojováni s hrůzami nacismu.

Jedeme přes Tulsu. V Tulse je v Gilcrease Museum archiv Boba Dylana. Prví akce památníku Boba Dylana je výstava portrétů, které namaloval Bob Dylan. Jsou zde i předměty, které užíval Bob Dylan, například kožená bunda z jeho rockového období. Muzeum je věnované hlavně indiánským kulturám. Velká část expozice je věnovaná Cherokeeům, kteří byli do státu Oklahoma nedobrovolně vystěhováni viz. blog č. 4. Moc se mi líbily kamenné sošky Inuitů, tiché, meditativní. Indiánské předměty se nesmějí fotit. Nevím, proč. Snad z úcty k indiánské tradici. Indiáni říkají, že když vyfotíte člověka, berete mu duši.

Z předešlého dne jsem měl najeto několik mil nad plán, ale zastávkou v Tulse, deštěm a zahuštěnou dopravou kolem měst jsme dnes zas trochu ztratili. Prší hodně. Na mobilu mám varování, Mississippi se vylila v Luisianě. Vylilo se i několik blízkých řek a potoků. Kempy, které jsme měli vyhlídnuté, jsou z důvodu povodní uzavřeny. Nakonec kempujeme v Koa. Je to síť rodinných kempů. Kemp je malý, neudržovaný vedle hlavní silnice. Přijíždíme před setměním. Posbíral jsem větve a rozdělal ještě oheň.

Čtvrtý den krátce projíždíme Texasem. Jsou tu už krásné zelené rozlehlé pláně. K snídani si dávame na benzínce párek v rohlíku. Je dobrej. Rohlík není tak pěnový jako v D.C. U pultu si do párku nabíráme zeleninu a omáčky. Na záchodě potkávám 3 Texasany, mají  široké bílé klobouky, malé pupky a sebevědomí. V Texasu začínají velké pláně. Sever Texasu je ještě poměrně zelený.                                                                                                                                           

Občas se objeví puklina v zemi, utvářející se kaňon. Nové Mexico už je vyprahlejší, ale stále ještě zelené. Obzor lemují skalní útvary.

Měli jsme spát v lesnickém parku. Je to 10 mil hluboko v lese. V kempu není žádné zázemí. Je tam jen pár stanovacích míst. V místě je hodně medvědů, dočítá se Lenka z mobilu. Jíst se doporučuje 100 metrů od stanu. Zatahuje se obloha, hřmí. Čepujeme benzín. Mezitím, co jsem čepoval, Lenka našla levné ubytování přes Airbnb. 80 dolarů za noc. Spíme v nedalekém městě Las Vegas. L. V. bylo založeno v roce 1835. Město založili osadníci pod patronací mexické vlády ve španělském kolonizačním stylu.

Po roce 1880 bylo Las Vegas jedno z největších měst západní Ameriky. Byl zde zdroj vody. Městem procházela železnice. S příchodem železnice ovládlo východní část města bezpráví. K neblaze známým obyvatelům města patřili Big Mos Kate, Jesse James, Billy Kid, Wyatt Earp....

Město zchudlo. Hlavní dopravní trasa jej míjí. Míjí jej i turisté, kteří se hojně zastavují v blízkém Santa Fe. Mám pocit a doufám že nemystifikuji, že jsem se kdysi dočetl, že současné Las Vegas v Nevadě vzniklo poté, co hazard a bezpráví byly z Las Vegas v Novém Mexicu vypuzeny. Ti lapkové, gauneři, lidé hříšní si nové Las Vegas založili na okraji nevadské pustiny. Nám se Las Vegas líbilo víc než Santa Fe. Je vidět, že ve městě není dost peněz, ale je autentické, není to turistický skanzen. Je tu spoustu barů, obchodů, hezkých soch. Bydlíme v hliněném domě. Takový dům se nazývá odoba. Je z nepálené hlíny. Mívají rovné střechy. Ten náš už je upravený, má sedlovou střechu. Zvenčí nepoznáte, že je to odoba. Uvnitř je to velmi příjemné. Ve městě jsme nakoupili v dobrých levných potravinách Lowes. Mají hodně místních produktů. Koupil jsem výborná rajčata, 10 limetek dohromady za 1 dolar. Limetky byly jiné, než jsme dosud kupovali. Byly hodně šťavnaté. 1 nám vydržela až do D. C.

Večer jsme ogrilovali na tálu steak. Ráno jsme cestou do Santa Fe odbočili na Pecos.

Pecos byla původně indiánská osada. Nějaký čas v osadě bydleli Indiáni společně se španělskými misionáři. Pomáhali jim se stavbou kostela. Nejdřív žili pospolu, pak to Indiány přestalo bavit, Španěly povraždili a kostel zbořili. Svoboda Indiánům nevydržela dlouho, brzy přišli američtí osadníci.

Tohle je podle mě nejslavnější tulák světa. Někteří se podivovali nad tím, že písničkář dostal Nobelovu cenu za literaturu. Já se zas podivuju nad tím, že jí nedostal dřív. Nechápu, proč by to, že básník přidá k veršům melodii, jej mělo diskvalifikovat.

Přidat komentář

 (s http://)