Černá vdova- povádka ze Zvířecí říše

Stála u vdveří. v ruce držela sklanici vína. Mluvila s nějakým mladým mužem. Zaujatě ho poslouchala. Rozevřela oči. Měla v nich jiskru. ta jiskra patřila jemu. Upěnlivě jej pozorovala a krásným úsměvem ocenila slova jimiž se ji snažil zaujmout. Přešel jsem k baru. Dám si rum, řekl jsem a očima si prohlížel lahve rumu vyskládané v barové polici. "Don Papa." Za zády jsem opět uslyšel Rizin smích, Byl zvonivý a podmanivý. "Čau, co děláš?" "Projektujeme novou čtvrť na Percvaldech." "Dobrý? Jo, ale hodně práce, Baví mě to, je to fajn. Ale potřeboval jsem provětrat hlavu." Petr si všiml, že očima sleduji Rizu." "Kočka." "Jo. řekl jsem suše a odvarátil pohled. "Co ty?" "Usilujeme o větší zakazku, takže taky dost páce." "Rád jsem tě viděl." Řekl jsam. sevřel jsem do dlaně sklenici a zamířil k chodbě. Ve dveřích jsme se míjeli s Riz. malinko jsme se protočili, přesto jsme se přiblížili natolik, abych ucítil její dech, voněl po exotickém ovoci a troše tabáku. "Jak se bavíš?" "Fajn." "Nová známost"? Ušklíbla se. Ale chvíli před tím i mě věnovala ten jiskřivý pohled. Toužil jsem po ní, ale věděl jsem, že ještě nenastal ten správný čas. Vyhlašovali tombolu. Stoupnul jsem si do rohu sálu, opřel se o zeď a pozoroval moderátora a štěstí obdařených. Zajda jí vyzval k tanci. taky jsem si párkrát zatančil, myšlenkama jsem však byl někde jinde. Ne s tou, se kterou jsem tančil. Několikrát jsme se ještě střetli pohledy. "Ty se mi vyhýbaš?" Řekla mi v jednu chvíli. "Ne já... nechci udělat chybu." Byla z mích slov zmatená, pak vyšli ven. Jakmile byli na vzduchu, hned se začli líbat. Věděl jsem, že zbrklost není na místě. Pár chlapů už na to doplatilo. Takovýhle zajdouvé s vyrýsovanými těly a přímim tahem na bránu nemívaj dlouhou životnost. Přovolal taxik. Na dveřích vozu bylo telefonní číslo, zapsal jsem si ho za uši. Za patnáct minut jsem na to číslo zavolal. "Rád bych, abyste pro mě přijel tam odkud jste vyjel a dovez mě tam, kde teď stojíte." Promiňte, takové služby neposkytuji." "Chtěl bych si vás objednat na Točnou 17 a nechat se dovést na Konečnou 25, tam co stojí ženský dům. Zaplatím vám za to jednou tolik, co zaplatil frajer v zelený vestě, který doprovázel slečnu Riz." Zůstal jsem stát pod lampou, aby tam bylo víc světla a kouře, zapálil jsem si cigaretu. O ženském domě se vědělo, že tam bydlí hodně černých vdov. Věděl jsem, že jsou nahoře, ale co dělaj jsem se mohl jen domyslet.

Bylo to asi takhle: Zeptala se jestli chce něco k jídlu, pak vytáhla něco z lednice, co tam měla ze včera, ohřála to. Řek bych, že to nebylo vůbec špatný. Během krátké chvíle ze dvou oken domu vypadlo po jednom pánovi. Vždy to náležitě plesklo o asfalt, který někdo pod okny rozhrnul. Zajda mezitím jed jídlo a polikal jí pohledem. Pak šli na to. Vystřídali pár poloh, skončilo to misionářem. Hřebec to stihnul víckrát. ona jen jednou. jak jí to projelo, zuaryla se mu nehty do kůže, přivřela oči, pak je otevřela. Rozostřeným pohledem si prohlédla jeho šíji. vymrštila se k jeho zátylku, zakousla se mu mu do krku, škubla hlavou, tak že uslišela prasknutí.

Z okna vypadl další chlap. Byl mi povědomej. Spočítal jsem okna, sedmé od spoda, druhé z leva. Viděl jsem Riz, jak zavírá okno.

Vstoupil jsem do domu. Řekl jsem vrátnému, že jdu do 7. podlaží navštívit slečnu Riz. Otočil ke mě formulář s příchody a odchody. Pak si to rozmyslel a otočil ho zpátky aniž bych se stačil zapsat. Asi si řek, že by mu to nemuselo sedět. "Jděte."

Zaťukal jsem na dveře. Otevřela vláčná, rozespalá. "Pan váhavý. Myslela jsem, že o mě nemaš zájem." Zčal jsem z ní strhávat oblečení a sunul ji k posteli. Pomáhala mi, ale jaksi pomalu, ospale a vláčně. Bylo to krásný, přesně takový jak jsem po tom toužil. Otočil jsem jí a zakončil to zezadu. Když se blížila k vyvrcholení, otáčela ke mě hlavu, pozorovala mě tím rozostřeným pohledem, jakoby zkoušela, jak moc se může z této polohy přiblížit k mému krku. Povali jsem jí na břicho, chvíli na ní zůstal ležet. Usnula. rychle jsem se oblékl a vypadnul. Prolít jsem vrátnicí. "Ani jste se mi tady nezapsal." volal na mě vrátný. Když jsem vyšel z domu, z druhého patra vypadl další pán, nemít díry v krku, určitě by to přežil. Ženskému domu se někteří muži vyhýbají. Někteří muži si krátí život tím že se mu nevyhýbají. Taky jsem byl takový, ale měl jsem štěstí a taky jsem si něco přečet ve wikipedii a teď už vím, jak tos černýma vdovama  chodí.