Jednou týdně chodím do keramické dílny v Rockville. Ch. mě tam nechává zdarma dělat své věci. Před odjezdem bych tam měl mít malou výstavu z toho, co vytvořím. Jednou týdně se také chodím toulat po čtvrtích a galeriích Washingtonu. V úterý jsem byl poprvé na jamování v Takoma Station. Vstup je zdarma, pivo stojí 7 dolarů. Byla tam skvělá muzika, v publiku převážně černoši.
Hned při první skladbě vlezla na parket vysoká, štíhlá holka a začala stepovat. Potom vytáhla své kamarády od stolu. Byli to dva bílí kluci, mladí, kultivovaní, s kudrnatými vlasy – jeden blonďatý, druhý trochu tmavší. Dále s nimi byl jeden dredatý, vysoký a hubený černoch a mladá, nesmělá černoška, působila jako takové „kuře.“ Udělali kruh, a jeden po druhém z něj vystoupil a stepoval. Ta holka, která začala tancovat, byla profík. Kudrnatý blonďáček byl také dobrý. Ten tmavší se trochu ostýchal. Černoch se snažil, kroutil se a tleskal nohama o zem, ale byl mimo rytmus, takže to nebyla úplně pěkná podívaná. Když přišla řada na mladou černošku, sklopila hlavu a s minimálními pohyby cupitala téměř neslyšně. Ostatní ji povzbuzovali, ona se styděla a smála, a v očích jí svítilo bílé bělmo. Když se černošky stydí, nečervenají se. Do tance se zapojil i starý černoch, který stepoval také skvěle. Po pauze stepovali čtyři: oba kudrnatí kluci a dvě holky. Ten tmavší kudrnáč se rozjel a předváděl se před tou mladou černoškou, která se opět dívala dolů a jemně cupitala, když byla na řadě. On stepoval s ní, aby jí pomohl se osmělit, a ostatní ji mezitím také povzbuzovali, zatímco ona se smála, klopila oči a tiše stepovala. Později přišly ještě tři další holky. Jedna, co byla zrzavá, se tvářila tajemně, hrbila se, byla mimo rytmus a občas jí to uklouzlo. Pak tam byla baculatá dívka, která vletěla na parket s úsměvem. Stepovala si po svém, radostně poskakovala, byla svá a výborná. Další byla Etiopanka, nenápadná, šedá myš, která se příliš netvářila, ale na parketu byla skvělá.
Na pódiu se střídali muzikanti. Jeden song si přišel zazpívat elegantní, urostlý černoch, který předtím postával u baru. Zpíval „Christmas Time.“ Vypadalo to, že se na to představení dlouho připravoval, chtěl udělat radost sobě, svým kamarádům i ostatním. Když scházel z pódia, spokojeně si tleskl s kamarádem. Celou dobu hrál jen basák a bubeník. Začali klasickým jazzem, poslední sestava hrála acid jazz. Do Takoma Stationu jsem následně začal chodit takřka pravidelně. Někdy mám pocit, že jindy to bylo lepší, ale pak se to rozjede, přijde třeba nový trumpetista, nebo nějakej chlap od baru, řekne, jestli by mu na chvíli půjčili klávesy, a rozsvítí to. Posledně jsem vzal s sebou celou rodinu. Objednali jsme si kuřecí paličky. Pán, co přijel z Koreje, ze Soulu, zazpíval pár procítěných písní od Sinatry. Pak tam byl taky jeden neskutečně usměvavý černoch. Někteří muzikanti ho znali, tak ho vytáhli na pódium. To byla paráda, stačilo, když jen něco zamručel do mikrofonu. Klávesák se ho ptal, jestli zpívá v kostele. „Jsem ředitel kostela,“ odpověděl. Vypadal jak starej tlustej barokní anděl. Úsměv mu tryskal z očí, v ústech měl šalmaje. Když dozpíval, přišel k našemu stolu. Zeptal se, jestli jsme taky muzikanti. My řekli, že ne, a on ať to někdy zkusíme, že je to zábavné. Dobrácky se přitom na nás chechtal.
Před Štědrým dnem jsme se prošli po Takoma Parku. Prohlídnout si vánoční výzdobu. Jeleni se potulovali vánočním Takoma Parkem. Dům z fotografie s nejvíce světly má Anička na cestě do školy. Vždycky jsme přemýšleli, co všechno bude večer svítit. Všechno svítí.
Rybí trh na břehu Potomacu má svou atmosféru. Od Mallu se k němu dojde nejkratší cestou přímo od Smithsoniova muzea. Šel jsem tam s dětma koupit rybu na vánoční stůl. Říkali, že budou mít i kapra. Chvíli jsme váhali, losos je přece jen lákavější. Jenomže na místě nás zaujal tuňák. Celý stál necelé 4 dolary za libru. Řekl jsem si o nějakého menšího. Vytáhl ho zespoda. Cestou jsem rybu zkontroloval. Žábry zapáchaly. Vrátili jsme se na stánek. Očuchal jsem ostatní tuňáky. Smrděli taky. Možná je to běžný zápach tuňáků, tuňáka jsem ještě neporcoval. Doma vidím, že je ryba zkažená. Vyrážím ještě do Atlantiku pro čerstvého lososa.
Večer 24.12. jsme pozváni k sousedům na večeři. Oni mají hlavní svátek 25.12., nechtěli jsme odmítnout pozvání. K snídani vánočka. K obědu česká vánoční polévka, jenže z lososa, takže dietní, losos na pánvi, bramborová kaše. Odpoledne přišel Ježíšek. Večer jdeme k sousedům. Donesli jsme řízky, bramborový salát, frgály, kváskový chleba a cukroví. Domácí hostí kuřecím obaleným ve vajíčku, lasagnemi. Je to příjemné, každý se obsluhuje sám. Před obědem pronesla babička řeč, všichni jsme se přitom drželi za ruce. Ona je pastorka. Je to strašně milá dobrosrdečná dáma. Americké dezerty jsou strašně sladké. Nadávají na prezidenta. Mají radost, když jim vyprávíme o našem prezidentovi a premiérovi. Potěší je to, mají radost, že v tom nejsou sami.
V USA je hlavní svátek 25.12. Santa Claus nosí dárky k ránu. Ke stromečku se chodí v pyžamu. V obchodech se prodává spousta pyžam s vánoční tematikou.
Na třetí svátek vánoční jsme popojeli do Patuxent Research Refuge, nakrmit zvířátka. Je tu velká honitba. V lese jsme potkali i krocana. Jako u nás máme bažanty, tak tady jsou v lese krocani. Na Silvestra jsme pozváni k Aniččině spolužačce. Rodiče jsou z Egypta, mají krásný dům. V suterénu je asi 35 dětí, dívají se na pohádku. V prvním podlaží je párty. Celkem je tu přes 70 lidí. Oslava probíhá formou potlucku. To znamená, že hostitel poskytne prostor a hosté donesou občerstvení. Před přípitkem nalila N. čokoládu do čokoládové fontány. Všude okolo jsou děti, namáčí ovoce do čokolády kaskádovitě stékající po fontáně, jsou šťastné a zmazané od čokolády. Přípitek je v 22:00 místního času. Nevím, podle kterého časového pásma to je, ale pro děti je to dobrý čas. Po přípitku se společnost rozchází.
