„V USA jsou vidět na silnici nejrůznější trucky. Tam, kde jsme my, však převládají japonská auta, hlavně Honda a Toyota. Že auto má být velké, chlapácké a silné, zůstává u nákladních aut. Jinak už mnoho řidičů přechází, tak jak je to v Evropě běžné, na auta spolehlivá s nižší spotřebou, přestože benzín je tu přibližně za poloviční cenu než u nás. Zhodnotili jsme, že auto budeme potřebovat, hlavně kvůli výletům. Půjčování auta by se prodražilo. Nejlepší je auto koupit a před odjezdem prodat. Prý to jde rychle a snadno se prodává hlavně Honda nebo Toyota, o které je velký zájem. Jonáš nám radí, ať koupíme nějaký truck od Forda. O některých amerických autech se dá říct bez nadsázky, že mají koule.“
„Na koupi jsme si vyhradili 100 000 Kč. Potřebujeme spolehlivé auto za výhodnou cenu, které pak s co nejmenší ztrátou prodáme. Líbí se nám Honda Odyssey nebo Toyota Sienna. Pročítám inzeráty. Některá auta jsou za stanovenou cenu, ale mají najeto víc kilometrů. Vyřazujeme auta, kde je u inzerátu napsáno, že mluvím španělsky. Z pravidla je u nich málo informací a na telefonu špatně anglicky mluvící chlapík, který informace neposkytuje. Jestli auto chceme, ať se přijdeme podívat, ale víc schůzek s námi absolvovat nechce. Takže je potřeba mít rovnou nachystané peníze. Vyřazujeme i inzeráty z méně bezpečných čtvrtí. Auta, která prošla sítem, jsou dražší.
Rady jsme dostali takové, že je potřeba, aby nám auto zkontroloval mechanik. Že nemáme brát hned na první schůzku peníze. Taky jsme se dozvěděli, že musíme být rychlí, protože dobré auto se rychle prodá. Nedaří se nám sehnat žádného mechanika, který by byl ochotný se na auto přijet podívat, a inzerenti zas nechtějí, abychom jeli auto nechat zkontrolovat do servisu. Povedlo se mi najít několik inzerátů, které hned zmizely. Snad už jsem na dobré cestě, pochopil jsem systém, jaké auto hledat. Problém je, že nerozumím autům, nemáme mechanika, Lenka chodí do práce, a já bez znalosti angličtiny auto nekoupím. Taky se nemáme jak přepravovat. V bazarech mívají auta technickou kontrolu, ale jsou zas o několik desítek tisíc Kč dražší.
Chceme auto koupit od majitele, hledáme inzeráty, kde je hodně informací. Mnoho dealerů se i v inzerátu tváří, že jsou majitelé, jako ten, co nám nabízel Toyotu Corollu. Auto nám přišlo okolo motoru zrezivělé, napadlo mě, že se přes něj mohl přehnat hurikán. Otevírám ještě kufr, byl plesnivý a smrděl. Pán nebyl majitel, ale dealer, ač v inzerátu psal, že je majitel. Čekám na nějaký klíč, že nám někdo hodí pomocné lano. P. nabízí, že dá za nás inzerát v obecních novinách. Nabídky nevypadají zle. Zaujala nás Honda Civic, je sice 16 let stará a dvoudvéřová, ale má najeto jen 60 000 mil a stojí 4000 dolarů. Je to od majitele, paní je sympatická. Vypadá to, že nebyl měněn převodový řemen, je potřeba vyměnit 2 pneumatiky, baterku, seřídit geometrii. Opravy jsou v Americe drahé, auto by nás rázem stálo mnohem víc. I když je auto v dobrém stavu a má málo najeto, přeci jen jej už výhodně neprodáme. Rezignuji, hezké počasí už dlouho nevydrží, říkám Lence, že to vidím, že auto budeme mít až na jaře. V zimě nemá smysl auto pořizovat. Lenku poznámka nabudila, auto chce. Ukazuji jí další várku aut, která jsem vybral. Vybíráme Hondu Civic. Je z roku 2011, má najeto 60 000 mil a stojí 5700 dolarů. Inzerát byl vložen před 4 hodinami. Lenka domlouvá schůzku, objednává Uber. Je to dealer. Auto stojí před jeho domem. Domy jsou rozlehlé, okolo nich velké travnaté plochy, které se střídají s porosty stromů, krajina mírně zvlněná, tak akorát pro golfové hřiště. To tu taky je. Sem tam se vynoří laň. Nad krajinou krouží dravci. U auta už stojí zájemci. Jsou původem ze střední Ameriky. Máme přednost, nevím, jestli jsme si schůzku domluvili dříve, nebo smlouvají o ceně. Dealerovi hádám 57, vypadá jako dealer, máme pocit, že je férový, na všechno odpovídá. Auto má nějaké šrámy, jedeme na projížďku. Hodně se vyptáváme, možná hloupě. Středoameričané stále čekají, jak se rozhodneme. Chlap ve velkém trucku, co vypadá ostříleně, chce koupit malý vůz pro svou dceru. Racionálně se zamyslím, následně použiji svou zbraň intuici. Já bych do toho šel, řeknu Lence. Lenka souhlasí. Necháváme zálohu. Nemáme u sebe tolik, kolik chce, ale bere to, co máme. Domlouváme se, že za dva dny přijedeme s penězi vyzvednout auto. S autem můžeme odjet až poté, co ho pojistíme. Lenka po práci shání pojištění. Náš mezinárodní řidičák není důvěryhodný. Chtějí po nás americký, pokud možno s nějakou historií. Takto nás buďto nepojistí, nebo bude pojištění jednotoak drahé. Pak se Lence, už pozdě večer, podařilo dovolat do pojišťovny, kde nabízí neuvěřitelně nízké pojištění. Jako bonus prý dostaneme ještě pojištění domácnosti. Lenka se několikrát ujišťuje o ceně a že jde o potřebné pojištění auta. Nadiktuje údaje, ráno máme volat ještě lokální agentce, ta musí pojištění schválit. Lence to vrtá hlavou, volá ještě jednou operátorovi. Zvedl to jiný. Pojištění, které jsme zjednali, je pouze pojištění domácnosti. Operátor to konzultuje s kolegou, dal nám prý toto pojištění, abychom na další produkt, tj. pojištění auta, dostali slevu. Lenka zjednává jiné pojištění, to drahé. Na druhý den vyzvedáváme auto. Nasedáme s dealerem do vozu, říká, že s námi pojede přihlásit auto. Viděl, jak jsme vyplašení, tak se mu nás zželelo. Říkal, že takhle to běžně dělá jen s příbuznými. Chce, abychom se v Americe cítili dobře. Mluvíme o autech, která jezdí v Americe a která v Evropě. Trucky jsou v Americe velmi oblíbené, patří k místní kultuře. Hodně lidí je má jen pro parádu, ve skutečnosti je nepotřebují. S přehlášeným autem se vracíme dealerovu domů. Až tam si od nás bere peníze. Doma z nás pomalu spadá stres, snad jsme koupili správně, máme auto, jsme svobodní.“
„Trvá asi tři dny, než se Lence podaří zrušit pojištění domácnosti. Operátor říká, že to není problém, ale pojištění musí zrušit až večerní služba, která odkazuje na lokálního agenta, a ten zase na operátora. Načež si rozlícená Lenka žádá někoho z vedení, a Jonáš poznává, jak vypadá jeho maminka, když se zlobí. Vedoucí pracovnice se moc omlouvá a pojištění ruší. Lenka zrušila i původní pojištění vozu a podařilo se jí vyjednat výhodnější s příslibem, že si uděláme americký řidičák.
Předpisy v USA se liší od našich. Na červenou smíte odbočovat doprava, není-li na místě značka, která to zakazuje. Přednost zprava neexistuje. Často je na křižovatce stopka. Pokud je na všech silnicích, všichni na křižovatce zastaví a jedou v pořadí, v jakém na křižovatku přijeli. Stojí-li na zastávce žlutý školní autobus, nesmíte jej předjet. Hodně značek jsou jen cedule s anglickým textem, což je problém, když neumíte anglicky.
Poprvé jsem v Americe řídil cestou do Sokola. M. mi půjčil své Subaru. Jel jsem za ním. Nejen, že jsem jel poprvé v USA, ještě k tomu poprvé s automatem. Hodně pršelo, byl velký provoz a už byla tma. Naštěstí jsem jel za M. a nemusel jsem se orientovat.
V Hondě je dobré rádio. Na stanicích hrají kytarovou muziku ve stylu blues, rock, country; některé stanice jsou rapové. Dobrá muzika. Zatímco v Čechách mě rap moc nezajímá, snad kromě Praga Union, tady to má šťávu, je to živá muzika. Problém je, že na rádiích je hodně reklam. Občas si pustím klasiku, když jsem v autě sám. Udělám si vevnitř Evropu a venku je Amerika. To mě baví.“
