Máme auto. Můžeme vyrazit. Od začátku jsme měli představu, že jakmile to jen půjde, pojedeme se podívat na oceán, pokud možno ještě za teplého počasí, abychom se mohli vykoupat. Poslední překážkou byla výhodná koupě levného, dobrého vozu. Podařilo se nám to až v říjnu. V pátek jsem posbíral v parku suché větve. Má pršet, suché dřevo se bude hodit. V sobotu vstáváme brzy ráno. Nakládáme zavazadla, nasedáme do Hondy Civic a vyrážíme směr oceán. Cestou sníme ráno nachystané sendviče. Přes zátoku Chesapeake přejíždíme po mostě Chesapeake Bay Bridge. Je dlouhý 7 km a „narodil“ se ve stejný rok jako já.
Za zátokou je poloostrov Delmarva Je to jedno z prvních míst, která osídlili kolonisté. Poloostrov je rovinatý s řadou potoků, mokřadů a jezer. Půda je zde úrodná, je tu hodně farem. Některé nabízejí své produkty podél silnice. Někteří zboží jen vyskládají do regálů. Ti rafinovanější zřídí i atrakce pro děti. Ze slámy, kukuřice, dřeva, plastových sudů upravených na vagony, které zapřáhnou za čtyřkolku. V kukuřici prošlapou bludiště. Ogrilují flák masa.
Cestou kupujeme v Cambridge amerického sumečka. Vybral bych jinou rybu, ale neměli moc na výběr. Po 50. silnici přejedeme Delaware a přes most vjíždíme na Assateague Island National Seashore.
Kempy jsou v USA velmi příjemné. Platíte za plochu pro stanování. Máte pro sebe spoustu místa pro parkování auta i pro stanování. K dispozici je vlastní ohniště s roštem. Sociálky jsou společné, čisté. V kempech jsou pítka s pitnou vodou. Kempovací místo stojí v průměru 20–30 dolarů. Jsme v Národním parku, tak platíme ještě poplatek za vjezd do parku. U vjezdu do parku nám vysvětlují, kde jsou kempovací plochy. Máme to objet autem, vybrat si dvě, tři místa a pak se vrátit, zjistit, zda místo mezitím někdo nezabral, a na místo se zapsat. Má být velký vítr, tak stanujeme dál od písečné pláže, skryti za stromy a keře.
Assateague Island National Seashore je přírodní rezervace, kde žijí divocí koně. Ostrov je dlouhá nudle. Ze strany obrácené k oceánu jsou písečné duny. Na části ostrova směrem k pevnině je tráva, stromy a keře. Na ostrově jsou slané mokřady. Na vyhrazeném místě smíte sbírat jedlé škeble, rybařit nebo krabovat (lovit modré marylandské kraby). Pršelo naštěstí jen cestou. V sobotu je zima, pod mrakem. Sbíráme krásné, velké mušle a krunýře živočichů. Když na chvíli vysvitne sluníčko, neodoláme a, ač je zima, oceán chladný a my nemáme plavky, naskáčeme do vody. Vodu jsme čekali studenější. Když se osušíme a oblékneme, je nám příjemně.
Na hladině se občas vynoří hřbetní ploutve delfínů. Tohoto racka už jsem s tím focením docela naštval.
Večer jsem rozdělal oheň a ogriloval sumečky. V noci je teplo, dokud se nezvedne vítr. Kolem stanu obchází koně. Mám pocit, že jsme koňům zabrali jejich místo. Ožírají trávu těsně kolem stanu, občas rozčíleně zařechtají, zadupou, běží. Mám strach, aby nezakopli o stanovou šňůru a nespadli nám do stanu. K ránu odešli k jinému stanu. Vrátili se ve chvíli, kdy jsme začali chystat snídani. Postupně se přibližují ke stolu s jídlem a ke stanu. Podle řádu parku se nemáme ke koňům přibližovat víc než na 7 metrů. Ale nikde nepsali, co dělat, když se přibližují koně.
Tři koně se postavili těsně vedle stanu zády ke keřům, aby monitorovali takto vytvořený půlkruh, svírající mezi jejich těly úhel 60 stupňů. Blízko stál velký truck s velkým rančerem. Lenka se šla zeptat, jak se máme zachovat. Máme dát koňům najevo svou dominanci. Když to nedokážeme, seberou a sežerou nám všechno, co máme. Máme to zkusit, a kdyby se to nepodařilo, pomohou nám.
Jdu rázně ke stanu. „Ejjáá!“ zvolám po kovbojsku a tlesknu rukama. Zabralo to, cukli s sebou. Prudce zacouvali a otočili se. Jenomže pak se jim to rozleželo v hlavě, nastražili uši, že prý to mám zopakovat, že se jim na tom něco nezdálo. „Ejjáá!“ povídám, „jsem dominantní samec.“ Ustoupili, ale ne moc. Zkoumavě mě pozorují. Balím stan. Pomalu se přibližují. Když tlesknu nebo křiknu, neochotně a jen o málo ustoupí. Když si strážkyně parku dopovídala s rančerem, přišla ke koňům, zatřásla lahví naplněnou kamínky a koně ustoupili do mokřadů. Poděkovali jsme dominantní samici.
Neví se, jak se sem koně dostali a odkdy tu žijí. Jedna legenda říká, že je tu nechali čínští objevitelé. Tvrdí se totiž, že Ameriku nejdřív objevila Čína. Pravda to nejspíš není, ale legenda, že koně jsou tu tak dlouho, se mi líbí. Na zpáteční cestě se stavujeme opět v Cambridge. Je to staré přístavní městečko. V hezké pizzerii si dáváme oběd. Obsluha je milá, oběd dobrý. Ve městě je zrovna bluesový festival. V Americe je spousta skvělých muzikantů. Hrají hodně převzaté písničky, ale hrají je skvěle. Jdeme se projít k přístavu. Na hlavní ulici jsou rozlehlé domy, někdy až zámky. V přístavu je spousta lodí a lodiček. Jonáš říká, že chce loď. Že musíme koupit loď a obsesivně opakuje: koupíme loď. Vybíráme loď, kterou bychom byli bývali koupili, kdybychom byli bývali měli víc peněz. Domů přijíždíme za tmy.
